Před hospodou v Syracusách v americkém statě New York postává skupinka mladých lidí a kouří. Zatímco v Česku by v podobně vyhlížejícím hloučku pravděpodobně experimentovali s marihuanou, zde pomalu inhalují nikotin. Drobně prší, je zima a stát venku je otrava. Nikoho z nich ale protikuřácký zákon od návštěvy baru neodradil. Žijí v zemi, kde se zákony prostě dodržují.
V Česku by v hospodách sice měla být možnost posedět v dobře odvětraných místnostech, v praxi jich ale přiliš moc nenajdete. Zatím co v létě se dá sedět na zahrádkách, v zimě se tak až na vyjímky z hospody bez zapachajícího oblečení nevrátíte. A nekouření na zastávkách se také přiliš nechytlo. Podle statistik u nás kouří zhruba čtvrtina dospělé populace, přesto se zdá, že jako nekuřák jsem v menšině, chci být tedy chráněn.
Bohužel pro mě ale liberální ekonomové vypočítali , že i přes nákladnou léčbu jsou kuřáci pro stát přece jen výhodní. Za cigarety platí daně, přispívají si také na důchod jako kdokoliv jiný, ale dříve zemřou.
V části světa, které se chceme podobat, nikotin už dávno není sexy. Petra Buzková se ale raději dobrovolně připojí k 23.000 lidí, kteří u nás ročně zemřou na nemoci související s kouření, bohužel jsou mezi nimi i nekuřáci, kteří se v zakouřeném prostředí pohybují. Byvalá ministryně školství by pak své plíce mohla nechat vyfotit do kampaně proti nikotinu, stejně jako podpořila týrané ženy. V rozhovoru pro Lidové noviny se sama sebe ptá, jestli má snad kouřit před dveřmi hospody. A já říkám, Petro Buzková, zakuřte si venku. Vy jste si svou smrt možná vybrala, já takhle zemřít nechci.