Reklama
 
Blog | David Grossmann

Jste dost sexy pro českou Wikipedii?

Ve třiceti vám nejen pomalu hořkne čokoláda na jazyku, ale taky ve vás začne hlodat pomyšlení, co že jsem to jenom za ty roky svého života už vlastně dokázal. Vím to z vlastní zkušenosti. Chtěl jsem proto dobrému příteli s tímto problémem trochu pomoct a zapsal jeho jméno do české odnože internetové encyklopedie Wikipedie. Díky tomuto netradičnímu dárku jsme pak na vlastní kůži mohl vyzkoušet, jak funguje sama sebe se regulující společnost. Nebohý text o mém příteli se navíc stal jednou z bitev v kruté válce mezi delecionisty a inkluzionisty.

O Wikipedii většina z vás pravděpodobně slyšela. Jedna se o otevřenou encyklopedii, ve které muže vytvářet a měnit hesla úplně každý. Stačí jen chuť a připojení k internetu. Autoři ale musí dodržovat i řadu zásad. Text by měl být psán z neutrálního úhlu pohledu. Informace by zase měly být zdrojované a ověřitelné. Obsah hesla nesmí porušovat autorská práva.

Text o mém příteli vlastně začal jen dvěma větami, ve kterých jsme ve striktně encyklopedistickém stylu shrnul to, co jsem považoval v jeho životě za nejdůležitější. Odkaz na heslo jsem poslal našim společným známým a vyzval je, aby ho doplnili. Po pár hodinách byla stránka k nepoznání a já poprvé zakusil silu komunitou společně vytvářeného textu. Následoval ale zásah správců Wikipedie. Bez varování heslo smazali s tím, že se jedná o ješitný článek pojednávající o bezvýznamné osobě.

Wikipedie není tištěná a nabízí téměř nekonečný prostor. Možnost publikovat zdánlivě nevýznamná témata je tak podle mě jednou z jejich velkých výhod. Osobně si myslím, že by své heslo ve Wikipedii mohl mít každý člověk, i kdyby by třeba celý život pracoval jako účetní v bance (omlouvám se za použití tohoto stereotypu nudnosti), protože nikdo neví, kdy a z jakého důvodu muže být pro někoho zajímavý.

Reklama

Čeští, stejně jako světoví, wikipedisté jsou ale v tomto pohledu rozpolceni. Jedna skupina, delecionisté, zastává poměrně jasná a striktní pravidla pro přijímání článků do Wikipedie. Druhá skupina, inkluzionisté, zase věří, že na Wikipedii je místo pro heslo ke každému tématu, a že by měla existovat mírná nebo žádná pravidla, která by toto omezovala. Po drobných urgencích správci české Wiki nakonec přistoupili na regulérní hlasování o heslu, které jsem založil. Trvalo týden a střetli se nad ním právě tyto dvě skupiny, stejně tak jako již nad řadou jiných předtím.

Podle výsledků se zdá, že v české Wiki zatím převládají inkluzionisté a i když dokáže pořádně bouchnout dveřmi, přece jenom je stále otevřená, jak má hrdě ve svém názvu. Mého přítele může zase těšit, že ve svých třiceti je dostatečně "významný" na to, aby ve Wikipedii zůstal. (Na redakci jeho hesla se dokonce podíleli i lidé, které jsem vůbec neznal.) I když jsem před nedávnem oslavil také kulatiny, odvahu projít tímto testem zatím nemám.

PS: Asi bych to nebyl v posledních dvou týdnech já, kdybych nenapsal, že Wikipedie je vlastně dlouhý ocas encyklopedií. Její netištěná podoba totiž umožňuje vytvořit nekonečné množství zdánlivě bezvýznamných hesel. K bezstarostné jízdě po nich pak slouží například hypertextové odkazy uvnitř jednotlivých textů. Zrovna včera jsem se tak dostal ze stránek o filmu Borat na biografické heslo britského historika Nialla Fergusona.


PPS: Wikipedie je pro mě zajímavá ale i z řady dalších důvodů. Například proto, že na rozdíl o klasických encyklopedií, které v 18. a 19. století vznikaly jako jakýsi výraz národního uvědomování, zejména anglická Wiki zobrazuje spíše globální pohled na svět. Ale o tom třeba někdy příště.