Pro Sacca
nebyla návštěva Sarajeva první cestou do válečné zóny. Na vlastní kůži
zažil první válku v zálivu a na počátku devadesátých let byl i v
Palestině (Palestine (2001)). Ze své cesty do Bosny nakonec vytěžil tři knihy. Safe Area Goražde (2000) vypráví příběhy Muslimů uvězněných v jedné z Bosenských enkláv. War's End (2005) je souborem dvou povídek. V jedné z nich vykreslil Sacco své setkání s Radovanem Karadžičem, nejhledanějším srbským válečným zločincem. The Fixer (2003) je o světě Nevana a obleženého Sarajeva. Přestože je Sacco
vystudovaný novinář, přísnou objektivitu od něj určitě nečekejte. On
sám je totiž jedním z hrdinů svých komiksů. Jeho knihy popisuji téměř
intimní putování autora po místech a osudech lidí, které potkává. Popis
válečných událostí tak střídají jeho pocity z hotelu, ve kterém spal
nebo problémy, na které narazí každý cestovatel. Navazuje tak na
tradici "nového žurnalismu" propagovaného Trumanem Capotem nebo Hunterem
S. Thompsonem. Sílu jeho příběhům navíc dodává i grafický jazyk, se
kterým pracuje. Čtenáře úspěšně nutí domýšlet své obrázky. Jeho
jednoduchá stylizace sama sebe v kontrastu s propracovaným okolím zase
nechává velký prostor k sebeidentifikaci.
Sacco je v současnosti určitě jedním z nejvýznamnějších představitelů komiksového žurnalismu. Pro americký magazín Details v roce 1998 pokrýval soudní proces s bosenskými válečnými zločinci, britský deník Guardian
ho zase znovu vyslal do Iráku, aby tam popsal život amerických jednotek
i běžných Iráčanů. Přinejmenším v anglosaském světě jsou totiž
komiksové stripy běžnou součástí novin a jejich šéfredaktoři si všimli,
že se toto medium výborně hodí k vyprávění příběhů. Oregonský deník The Oregonian má například pravidelný komiksový sloupek. Art Spiegelman (autor Pulitzerovou cenou ověnčeného Mause) pro slavný magazín The New Yorker popisoval události na klíčovém sněmu amerických republikánů v roce 2004. Portlandský týdeník Willamette Week využívá komiksového formátu při zveřejňování recenzí a rozhovorů s hudebními skupinami.
Komiksový žurnalismus pracuje s celou škálou přístupů a stylů. Dobře je to vidět například v knize Brought to Light (1989).
Zatímco v její první části naleznete přímočaré realistické kresby a
jednoduchý jazyk, kterým je na základě svědeckých výpovědí vykreslen
bombový útok na tiskovou konferenci v Nikaragujské La Pence v roce
1984. Druhá půlka knihy, pod kterou jsou podepsaní komiksoví inovátoři
Alan Moore a Bill Sienkiewicz, je bajkou-historii CIA (obviněné z výše
zmíněného útoku), reprezentované opilým orlem, americkým symbolem,
hrajícím krvavé šachy. Spiegelman se zase ve své nejnovější knize In the Shadow of No Towers snaží symbolickou formou zachytit své trauma z 11. září 2001 a deziluzi z americké zahraniční politiky.
Jednoznačně nejsilnějším tématem komiksového žurnalismu současnosti je
ale válka. Zatímco před šedesáti lety byl komiks využíván převážně k
propagandě, do boje s nacismem se tehdy vydal například i Superman, v
současnosti se toto medium naopak snaží najít jiný pohled a být v
opozici vůči zaběhnutému zpravodajství. Na podzim 2001 se strávil dva a
půl týdne v bombardovaném Afganistanu kontroverzní americký tvůrce Ted Rall. Z jeho grafickém deníku To Afghanistan and Back (2002) čiší blízkost
smrti, kterou prožil na vlastní kůži a velká dávka cynismu, kterou viděl na
straně vojáků i médií. Frankofonní kanaďan Guy Delisle ve dvou svých knihách (Shenzhen (2000), Pyongyang (2003) popsal své zážitky z pracovních cest po nejtajemnější totalitní zemi světa – Severní Koreii.
Všímá si například toho, že na ulicích severokorejského hlavní města
nepotkal žádné lidi s postižením. Od svých oficiálních průvodců se mu
dostává ale jen propagandistické odpovědi o dokonalosti korejského lidu.
Někteří tvůrci se ale ocitnou uprostřed
konfliktů ne úplně z vlastní vůle. Zatímco v roce 1999 bombardovala
letadla NATO Srbsko, aby zastavila genocidu Albánců v Kosovu, v
městečku Pančevo své každodenní zážitky zaznamenával Aleksandar Zograf.
Svůj komiksový příběh mísící reálné zážitky z nálety sužovaného města
se svými fantaskními představami původně posílal přátelům v zahraničí
emailem. Jeho sbírka Regards From Serbia
by měla tento rok vyjít v anglickém překladu. Podobně se při loňských
izraelských náletech na Beirut postupoval i libanonský umělec Mazen
Kerbaj. Na svém blogu
pravidelně zveřejňoval své expresionistické
kresby, ve kterých výtvarně zpracoval své pocity a zážitky z
bombardovaného města. Kdyby se tyto listy složily dohromady vznikl by
tak svérázný grafický válečný deník. Renomovaný americký komiksový
umělec Joe Kubert zase graficky zpracoval faxy, které dostával od svého
přítele s obleženého Sarajeva. Fax from Sarajevo
(1996) v komiksově konzervativní formě čtenářům zprostředkoval dva a
půl roku autentického života jedné rodiny ve zničeném městě a její
snahu uprchnout do bezpečí.
Žánr komiksového (někde grafického) žurnalismu je ale stálé ve svém
počátku. Autoři i vydavatelé pořád hledají jeho hranice a možnosti.
Počátek 21. století mu ale zatím svědčí. Velká media totiž ustupují od
deklarované objektivity a vyhovuje jim subjektivní pohled tvůrců
grafických příběhů. Komiks navíc dokáže vtáhnout čtenáře do děje více než tištěný text nebo několikaminutové televizní zpravodajství. České publikum si to bude moci vyzkoušet letos na podzim, kdy v nakladatelství BBart vyjde Saccova Safe Area Goražde.